Výroba krmiva bez pšenice, kukuřice apod. je celkem snadná, vyžaduje pouze změnu receptury. Otázka je pouze hranice smysluplnosti – tzn. nebýt v honbě za „grain free“ recepturou příliš horlivý a nezajít až do druhého extrému exotických a nesmyslně drahých surovin. Těmi mohou být např. batáty nebo maniok. Ale ani naše české brambory nejsou nejlevnější surovinou, ba právě naopak. Je dobré mít na mysli, že obiloviny, brambory i výše zmíněná exotika, jsou suroviny s vysokým obsahem škrobů a nepotřebují je tam konzumenti krmiva, nýbrž z čistě komerčních důvodů jeho výrobci. Tyto škrobnaté suroviny jsou zodpovědné za to, že krmivo drží pohromadě ve tvaru granule, ale musí být tepelně upravené, aby byly pro psa a kočku stravitelné. Pokud je tato podmínka splněna, jsou v těle rozkládány, vstřebávány a metabolizovány až do výsledného produktu a tím je vždy stejný jednoduchý cukr – glukóza. Tělu je tedy jedno, jestli jsou na začátku batáty nebo pšenice, na konci je vždy stejná glukóza. Druhým důležitým faktorem jsou možné alergické reakce, nejčastěji na lepek, který je ve většině obilovin obsažen. Vysvětlovat problematiku lepku je nad rámec tohoto článku, ale povědomí o ní mezi lidmi výrazně roste. Dražší suroviny vždy znamenají dražší krmivo a k obhajobě ceny je často používán argument glykemického indexu. To je také téma na samostatný článek (jeden takový jsme publikovali v roce 2014 v časopise Veterinární lékař a našli byste ho na našich stránkách). Není mnoho výzkumů na toto téma, provedených na psech a kočkách. Z těch, které jsou k dispozici, je ale patrné, že význam glykemického indexu ve výživě psů a koček je často nadhodnocován a mylně interpretován. Klíčová informace, která z pokusů na psech a kočkách vychází je následující: u zdravých jedinců je jediným prokazatelným faktorem, který zvyšuje hladinu krevní glukózy, celkový obsah škrobu v krmivu, ne přítomnost konkrétních surovin a jejich glykemických indexů.
Co se týká použití čerstvého masa do výroby, to už představuje větší zásah nejen do změny technologie, ale také do organizace výroby. Při práci se syrovým masem se nesmí podcenit riziko možné kontaminace výrobku patogenními mikroorganismy, proto jsou v takových provozech mnohem vyšší hygienické požadavky. U nás to dlouhou dobu uměl jen jediný výrobce, ale už několik let není sám, kdo čerstvé maso do granulí přidává. Nutno dodat, že výrobky s čerstvým masem jsou na našem trhu stále ve velké menšině, i když si mnoho zákazníků myslí, že je to něco zcela běžného. Největší nepochopení je ale v tom, jak obsah masa správně interpretovat. Maso v syrovém stavu obsahuje cca 70 % vody a ta se při výrobě granule z něho odpaří, takže jeho výsledný obsah ve výrobku se cca 3,5 krát zmenší. A podle českých zákonů je právě a jedině tento „zmenšený“ obsah masa ve výsledném výrobku možné použít při jeho deklaraci na obalech. I proto se zcela otevřeně usmívám nad tím, jak někteří výrobci na obalech uvádí závratná čísla – např. 80 % masa. Reálně to prostě není možné, ale marketing je marketing a ten prodává. Takže čtětě pečlivě informace na obalech a ptejte se opravdových odborníků.
Ing. Jan Jirásek, Nativia s.r.o.
