Kočka neni pes

Kočky bez drápů? Rozhodně ne!

06/ 01/ 2017

Umíte si představit, že by člověk uřízl slonovi chobot, protože svým troubením nebo stříkáním vody obtěžuje své okolí? Předpokládám, že takový čin vždy zůstane jen představou. A co třeba vzít pejskovi hlas, aby neštěkal? Nebo kočičce odstranit drápky, radši ještě s prvním článkem prstu, aby drápek nikdy nemohl dorůst? Ne, tohle se přece také neděje, takový krutý nesmysl!

Kočky bez drápů? Rozhodně ne!

Omyl, bohužel. Např. v USA je takové odstranění drápků chirurgickou cestou kočkám, které žijí v bytě, běžné. Šok? Ano, velký, pro mne zcela určitě, když jsem se o tom dozvěděla poprvé. Proč vlastně kočce drápky odstraňovat? Z nesmírně krutého a sobeckého důvodu: aby škrábáním neničila nábytek a jiné vybavení domácnosti. Takové primitivní a nepochopitelné odůvodnění nebohou kočku navždy zmrzačí. Utrpí ve velké míře nejen fyzicky. Protože 18 amputací je osmnáctinásobná bolest, a to trvalá. A pak je tu znásilněna psychika, neboť kočka je tvor velmi citlivý a špatné zacházení snáší těžce. Je neurotická, nečistotná. Nemůže bolavými tlapkami hrabat kočkolit a chodí raději konat potřebu na podlahu. K životu nutně potřebuje drápky denně obrušovat na škrabadle a také tu ze své přirozenosti zanechávat pachové stopy tlapek pro své kočičí kamarádky a kamarády. Je to pro ni naprosto nezbytné, a to několikrát denně. Díky přirozenému chování a vhodnou výchovou od kotěte kočka velmi dobře ví, k čemu jí škrabadlo slouží, a hojně ho používá. Chůze po zmrzačených tlapkách jí způsobuje doslova utrpení. Její instinkty jí velí při skoku nebo dopadu na nejrůznější horizonty a vertikály použít šavličky, kterými ji příroda chytře vybavila. Při hře s nejrůznějšími hračkami a mávátky napodobuje lovení a zachytává svou „kořist“ drápky. I při denní péči o srst drápky pročeše místa, která potřebují upravit. Její manikúra vytažených drápků jazýčkem a zoubky je opravdu roztomilá podívaná.

K napsání článku o amputaci drápků u kočky mi byla inspirací jedna diskuse na internetu. Přes bouřlivé a pochopitelně nesouhlasné reakce, které byly v drtivé většině, se našlo i pár v podstatě souhlasných názorů. Pro mne – jako milovnici zvířat a koček především, neboť jsem chovatelka – je lhostejnost, či dokonce souhlas s amputací, tedy zmrzačením kočky, naprosto nepřijatelným činem. Jednoznačně odmítavý postoj je navíc podpořen Zákonem České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání § 4. (1) „Za týrání se považuje g) provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu nebo jiných vlastností zvířete, a to i v případě, že by uvedené zákroky byly provedeny za použití prostředků pro celkové nebo místní znecitlivění, prostředků snižujících bolest nebo jiných metod, nejde-li o případy uvedené v § 7 odst. 3 a 4, zejména kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy, zuby, jedové nebo pachové žlázy.“

Přirovnávat, tedy dávat na stejnou úroveň, amputace drápků s článkem prstu ke kastracím, což je názor některých diskutujících, je zcela pomýlené. Kastracemi koček a kocourů naopak zlepšujeme kvalitu života těm jedincům, kteří nejsou určeni k chovu, neboť kočky jsou polyestrická zvířata (pravidelně se opakující říje mnohokrát do roka) a nenaplněná touha po mateřství kočku velmi vyčerpává. Také kocouří dlouhodobé volání po kočce doprovází smutek a leckdy odmítání potravy.

I když je téma amputace drápků velmi tíživé – a věřím, že pro naprostou většinu čtenářů skutečně nepřijatelné – je dobré o něm vědět a například trpělivou osvětou ve svém okolí, mezi přáteli, nebo třeba na sociálních sítích dát důrazně najevo, že kočičí šavličky ANO!

Text: Mína Soukupová, CHS Sunny Way CZ, www.sunny-way.cz
Ilustrační foto: Kateřina Kašparová

Článek vyšel v časopisu HAF&MŇAU č. 4/2014