Kočka neni pes

Máme psy krmit hrachem?

06/ 01/ 2017

Trh s krmivy pro psy je poměrně dynamický obor. Nové značky vznikají, některé staré zanikají – stále se něco děje. Jen poslední dobou tato dynamika nabývá na intenzitě. Celkově se dá říci, že počet značek stále roste, ale bohužel rychleji než počet nových nápadů, který by jejich existenci odůvodňoval. Konkurence sílí a jsme svědky toho, že někteří výrobci ve snaze zaujmout zákazníka opustili pozici „co je správně pro psa“ a nechali se zlákat do nevyzpytatelné pozice „co se líbí kupujícím“. Kde se ale vytváří ona „obliba“ a názor, co je in a co už ne? Je veřejným tajemstvím, že nejvlivnější platformou, která formuje názor zákazníků, jsou sociální sítě, diskusní fóra, blogy a webové stránky různých hodnotitelů krmiv. Většinou ale samozvaných hodnotitelů bez náležitého vzdělání, pro které je to koníček nebo dobře promyšlený byznys. Mezi profesionály v oboru se čím dál častěji a hlasitěji hovoří o tom, že spotřebitelé a maloobchodníci nemají relevantní parametry pro měření skutečné kvality krmiv a že možná ani nechápou vztah mezi skutečnou kvalitou krmiva a potřebami zvířete.

Máme psy krmit hrachem?

Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud by zákazníci činili svá nákupní rozhodnutí na základě měřitelných kvalitativních parametrů použitých surovin, svět komerčních krmiv pro psy by se radikálně změnil. Ve skutečnosti tedy mnoho lidí posuzuje krmiva podle vzhledu – jak vypadá obal, co je na něm napsané, jaké suroviny jsou použité a jaké určitě ne, namísto toho, aby se zajímaly o to, jaké živiny a v jaké kvalitě zvíře z krmiva získá. Ale zpět k otázce hrachu resp. luštěnin obecně. Je jejich zařazení do receptur pro psy výhra?

Luštěniny bývaly označovány jako „maso chudých“, protože jejich profil aminokyselin = kvalita bílkovin není ideální a v krmivech pro psy byly jako skupina dlouho přehlíženy. A to jednak z důvodu ceny, dostupnosti ale i živinového složení. Zkrátka byly k dispozici zajímavější suroviny. Dnes se ale situace mění. Mnoho tradičních surovin získalo u „hodnotitelů“ nálepku nevhodné. Toto zařazení postihlo obiloviny – pšenici, kukuřici, masokostní i masové moučky, moučky z vnitřností, sóju a mnoho dalších surovin. Naneštěstí ne na základě objektivních informací, ale na základě pocitů „hodnotitelů“. S rostoucím zájmem o bezobilná krmiva a krmiva s vysokým obsahem bílkovin se někteří výrobci nechali zlákat na hru o „návratu k vlku“ a vyloučení všech obilovin včetně rýže. Pak ale nastává problém, co tam dát jiného, protože krmivo nemůže být jen maso a tuk. Tak jsme před časem začali slýchat o bramborách a v nedávné době o luštěninách v krmivu.

Luštěniny jsou sušená semena nalézající se v luscích luskovin. Obsahují asi 20 – 25% bílkovin, což je asi dvakrát více než v obilovinách. Pro výživu masožravců obsahují málo sirných aminokyselin methioninu a cysteinu. Obsahují relativně málo tuku, asi 2-3 x více minerálních látek než obiloviny, s obsahem 10-25% jsou dobrým zdrojem vlákniny a dále obsahují od 30 do 60% škrobu. Jejich nevýhodou je, že obsahují řadu antinutričních látek, které snižují využití dalších živin z krmiva. Část těchto látek se ale teplem při výrobě ničí. Ale asi největší překážkou pro jejich použití v krmivech pro psy byl obsah některých oligosacharidů (např. rafinózy a stachylózy), které byly spojovány se zvýšenou plynatostí, ke které docházelo při jejich trávení v tlustém střevě. 

Zařazení luštěnin do krmiv je tedy značně diskutabilní. Obiloviny jsou jistě mnohem kvalitnějším zdrojem sacharidů, a pokud je z marketingových důvodů nemusíme vyloučit, je jejich zařazení i levnější. Podobně je tomu i u bílkovin. Obecně se dá říci, že většina dnešních krmiv o dost překračuje hranici pro minimální obsah bílkovin. Tzn. nehrozí jejich nedostatek, ale je důležitější se zaměřit na jejich kvalitu = skladbu aminokyselin a ptát se, co se s nimi děje při jejich trávení a vstřebávání.  Je známo, že i nejkvalitnější živočišné bílkoviny jsou v tenkém střevě stravitelné z cca 80 – 85%. Zbytek tzn. 15 – 20% prochází do tlustého střeva a za pomocí mikroorganismů je rozkládán v hnilobném procesu na amoniak, indol, skatol, putrescin a kadaverin. Mnoho z těchto látek je považováno za zdraví škodlivé. Způsobují nepříjemný zápach výkalů a mohou být také příčinou průjmů.

Zkrátka kvalita jednotlivých surovin použitých při výrobě krmiv je mnohem komplexnější záležitost, než zdali se nám momentálně daná surovina jen líbí nebo ne. A ani u obsahu bílkovin v krmivu neplatí, že čím více tím lépe.

Ing. Jan Jirásek, Nativia s.r.o.